Naše malé sluníčko přišlo na svět 15.3.2007 pěkně s východem Slunce. Ale popořádku!

Termín Tvého narození mi paní doktorka stanovila na 13.3.2007. Už od 20.tt mi hrozili předčasným porodem, ale Ty ses uvnitř mě Jeníčku držel i po termínu. Co na tom,že maminka s tatínkem (i celý zbytek rodiny) čekali, kdy se rozhodneš jít ven.

14.3. se u nás večer stavovala Tvá prababička. Já s úsměvem a s absolutně žádnou bolestí jsem jim připravila kávu, pohoštění. Smáli jsme se a říkali jsme, že se nám ten náš chlapeček dává načas. Že budu muset jistě za týden na vyvolání porodu. Když odjeli, dala jsem si příjemnou sprchu. S tatínkem jsme zalezli do postele a povídali si, jaké to bude až tu budem 3. Kolem půlnoci jsme zalezli do hajan. V půl 1 mě probudil pocit jako když jsem si "cvrkla do gatí", tak jsem si odskočila na WC. Šla jsem si opět lehnout. Přibližně po 10min jsi mě začal Ty, náš rošťáku, kopat. A zase trošku šplouchnutí. Tak zas WC. No a mezi tím kopáním pěkná bolest. Říkala jsem si, to jsou poslíčci. Tak jsem dala sprchu. Kopat jsi přestal (vodu máš rád do teď tak Tě asi uklidnila), ale bolesti byly silnější. A najednou ve sprše ŠPLOUCH. "Hm tak to asi odtekla voda", řekla jsem si. Volám na taťku: "Asi budem mít naše štěstíčko dneska venku!" No a Tvůj tatínek se opět projevil jako flegmatik. "Hm tak já si uvařim ještě kafe a dám něco k snědku jo?" řekl tehdy. "OK nespěchej", odpověděla jsem mu s relativním klidem. S klidem proto, protože bolesti ještě nebyly silné! Po 10 minutách ale začínaly být hooodně moc bolestivé a přicházeli po 3-4 minutách. Tak jsme se sbalili a jeli!

Na příjmu mi řekli, že to beztak plodová voda NEBUDE, ale byla to! Na CTG záznamu to ukazovalo jen malé kopečky kontrakcí, každopádně já se svíjela v křečích, stále silnějších. Po natáčení mě pan doktor prohlédl. Nález 3cm. "Miminku se daří dobře" řekl tehdy, což bylo to co jsem chtěla slyšet! Následoval klystýr a po něm ještě silnější bolesti (myslela jsem že už nemůžou být horší..OMYL můžou)!!!! Následovala sprcha.. to byla paráda! Bolesti byly snesitelnější! Po hodině za mnou přišla porodní as. Koukla na mě a nález: stále 3cm "To snad není možný", říkala jsem si. Jediný co mě drželo při životě byla myšlenka na TEBE! Říkala jsem si "Je to kvůli Jeníčkovi. VYDRŽ!!!!"

Po 2 kontrakcích jsem to nevydržela a žádala o epidurál.. ač jsem tam šla s tím, že ho rozhodně nechci.. Už vím, že se nemá nic plánovat předem. Následovaly odběry krve a hodinu jsme čekali na výsledky. Potom přišla velice příjemná dr. z ARO. Vše mi vysvětlila a říkala, že Tobě to ani trochu neublíží. Měla pravdu, naopak Ti to pomohlo. Po zavedení kanyly jsem přestala cítit bolest a konečně se uvolnila. To už bylo 6:30. Hm ale najednou hup.. potřebuju strááášně moc na WC, pojďte někdo sem! Por.as.mi řekla, že se nejdřív podívá, jak postupuje (nepostupuje) porod. Jen jsem si lehla, začala asistentka volat: "Doktora rychle!!!!Rodíme!!!!!!" (Ta slova do smrti nezapomenu). Přiběhl doktor a řekl: "Tak maminko, teď si zatlačte a budeme mít miminko venku". Zatlačila jsem 2x a hop vykoukl jsi na nás. Neplakal jsi, jen jsi se mi kroutil na břiše a pak jsi mě na závěr téhle krásné chvilky počůral. Tatínek s Tebou šel k dětským sestřičkám na ošetření a od té doby jsi byl stále s námi! A stalo se tak přesně 15.3.2007 v 7:08!

A kdyby Tě to zajímalo byla to docela rychlovka.. od začátku necelých 7hodin. Takže já si vážně nemůžu na porod stěžovat!

Tímto bych chtěla poděkovat personálu z porodního sálu v Mladé Boleslavi. Jmenovitě Dr. Kočímu a porodní asistentce Lence Zrckové , za to, že mi umožnili mít tak bezva porod..

A hlavně chci poděkovat mému Jendovi ,že mi byl celou dobu oporou!!